Kultura v Obci Javornice
Otevírací doba :
KVĚTEN, ČERVEN, ZÁŘÍ, ŘÍJEN
VE VŠEDNÍ DNY PO TELEFONICKÉ DOMLUVĚ
SOBOTA, NEDĚLE 9.00 – 17.00
ČERVENEC, SRPEN
ÚT – NE 9.00 – 17.00
Cenové relace :
Dospělí 30 Kč
Důchodci 20 Kč
Děti od 6 let 15 Kč
Školní skupiny 5 Kč za osobu
telefon: +420 720 629 718
Na žulovém podstavci u pomníku padlých javornických hrdinů za I. sv. války, je opět Busta T.G.Masaryka.
Bustu TGM vytvořil pro Javornici z bronzu v roce 1938 akademický sochař Leoš Kubíček z Pěčína.
Chtěl bych u této příležitosti zmínit, její dá se říci pohnutý osud. Poprvé byla instalována na žulový podstavec 4.9. 1938 . Přišla však léta II. světové války a javorničtí vlastenci ji sundali z podstavce, aby ji uchránili před zničením za války. Po celou dobu byla ukryta v zemi v dolní části obce. V roce 1945 se opět dostala na své čestné místo.
Po revoluci v roce 1948 musela být opět r 1959 sejmuta a byla uložena v archivu. Změnu přinesl až rok 1968, kdy byla na své důstojné místo opět navrácena. Nepobyla tam však dlouho a v období normalizace musela být opět odstraněna. Byla jen tak společně s bustou z Pěčína, položena v kůlně muzea kolowratského zámku v Rychnově.
Zde čekala na svůj návrat do Javornice až do prosince r. 1989. Z Rychnova ji přivezl Vlastimil Pavel a starosta Josef Serbousek. Oldřich Škop a Vl. Pavel ji celou očistili a připravili k vrácení na původní místo. Tam ji potom znovu umístili Jaroslav Matyk, Vl. Pavel, O.Škop, Josef Plodek a Josef Jansa.
Tenkrát jsme všichni mysleli, že je to již navždy.
Něčí nenechavé ruce však v noci z 13. na 14. listopadu 2007 tuto památku naší obce odcizily. Marné bylo pátrání policie i naše pátrání. Kam zmizela se můžeme jen domnívat. V té době byly dosti ceněny barevné kovy, a tak dost možná skončila ve sběrných surovinách i když by za ni bylo řádově pouhých pár set korun. V lepším případě možná skončila někde v soukromé sbírce některého z dnešních zbohatlíků. Bohužel i toto je součást naší demokracie.
Zastupitelstvo obce rozhodlo o její obnově. Pro zhotovení nové busty byl vybrán Akademický sochař, Mga. Vladimír Pešek Ph.D.Dis, z Potštejna . Po dohodě s Obcí Pěčín sejmul otisk z jejich busty, vyrobil skelet a do něho pak odlil bustu bronzovou pro Javornici a další dvě z lukaprénové praskyřice. Jednu pro Javornici a jednu pro Pěčín. Je dohodnuto, že skelet pro odlitek je nyní společným majetkem obou obcí a kterákoliv jej může zdarma znovu za účelem výroby kopie použít. Doufejme, že to však už nikdy nebude potřeba.
Lukaprénovou kopii umístil zpět na podstavec dne 22.října 2009 pan Zdeněk Flégl z Javornice. Bronzový odlitek zatím k umístění na čestné místo čeká. Pravděpodobně jím bude místo uvnitř budovy Základní školy Javornice.
Na její znovuobnovení chceme uspořádat veřejnou sbírku. Ne proto, že bychom nemohli finanční náklad ve výši 78 833,- Kč unést z obecního rozpočtu, ale proto, že chceme, aby naši občané získali užší vztah k tomuto symbolu sounáležitosti, hrdosti a zdravému patriotizmu k rodné obci, který poslední dobou velmi chybí.
V Javornici dne 1.12.2009
Josef Serbousek
Josef Korejz - Blatinský – dokumentarista mizející lidové kultury
Na rok 2009 připadá významné výročí, sto let od narození Josef Korejze - Blatinského a dvacet let od jeho úmrtí. Krátce tedy připomeňme, kdo vlastně byl Josef Korejz – Blatinský.
Josef Korejz – Blatinský po studiích na gymnáziu zatoužil stát se malířem. Lákalo ho především krajinářství a první akvarely byly dle dochovaných zpráv poměrně zdařilé.
Přesto si však musel najít nějaké stálejší zaměstnání, a proto se vydal do Prahy, aby se věnoval učitelskému povolání. To však nenaplnilo jeho představy, vrátil se tedy zpět do své rodné Javornice a pokračoval dál v malování.
V roce 1946 se pod vlivem dojmů z prvního ročníku strážnického festivalu rozhodl věnovat svůj talent ve prospěch dokumentace mizející lidové kultury ve svém okolí. A tady začíná ta nejzajímavější část jeho života, neboť díky tomu vznikl obrovský fond dokumentačních kreseb, především lidových staveb, který obsahuje velmi cenné údaje o stavu a vývoji lidové kultury v 50. až 70. letech 20. století na Rychnovsku.
Jeho obrázky poměrně věrně zachycují sledovaný objekt, ale zároveň obsahují písemné údaje, jež Korejz zapsal na rub většiny kreseb. Své znalosti se snažil neustále rozšiřovat, o čemž svědčí jeho spolupráce s Národopisnou společností československou, pro kterou se stal nepostradatelným informátorem a shromažďoval pro ni cenné údaje týkající se projevů lidové kultury v rychnovském regionu.
Mnozí z vás si možná ještě vzpomenou na onu postavičku s plnovousem, v dlouhém obnošeném kabátě, s tužkou a skicákem v ruce, jak se tu a tam zastavila, aby zachytila na papír to, co zrovna považovala za hodné záznamu.
Josef Korejz – Blatinský byl bezpochyby svéráznou osobností, která nám tady ale po sobě zanechala úžasné dokumentační dědictví, jež mohou v budoucnu využít všichni, kteří se budou zabývat lidovou kulturou rychnovského regionu.
Kdo tohoto umělce osobně nepoznal, neuvěří, že v sobě soustředil vitalitu, optimismus a elán na tři životy.
Že měl citlivou duši, kterou velmi hluboce vnímal krásu tvarů a barev přírody a dokonalost lidového umění. Ty mu dovolovaly neúnavně tvořit a mít za sebou trvalé hodnoty. Jeho slovy: „Nežít nadarmo“.
